Llantwit Major
Llantwit Major ( Llanilltud Fawr) je malé pobřežní město v hrabství Vale of Glamorgan ve Walesu ležící v Bristolském zálivu. Jde o jedno ze čtyř měst ležících ve Vale of Glamorgan a co do počtu obyvatel třetí největší (k roku 2001 zde žilo 13 366 obyvatel) po Barry a Penarthu a před Cowbridge, které leží 7,2 kilometru severovýchodně. Centrum města Llantwit Major leží přibližně 14 kilometrů jihovýchodně od centra města Bridgend, 16 kilometrů západně od centra Barry a 24 kilometrů jihozápadně od centra hlavního města Walesu Cardiffu.
Původní velšský název města pochází od jména svatého Illtuda, který sem přišel z Bretaně. Ten zde založil klášter a k němu připojenou školu Cor Tewdws, která se postupně stala jednou z nejváženějších křesťanských škol své doby. Ve své vrcholné době zde studovalo přes 2000 studentů, včetně princů a mnoha významných duchovních, přičemž někteří z nich jsou dnes uctívání jako svatí (např. sv. Gilda). Klášter i škola zanikla v roce 987 po příchodu Vikingů. Klášter byl přestavěn v roce 1111 a nadále zůstal centrem vzdělanosti pod taktovkou opatství Tewkesbury. Uzavřen byl v roce 1539 v rámci rušení klášterů. Ve městě se dále nachází kostel ze třináctého století, který byl postaven nedaleko kláštera. Dnes je zapsán v seznamu listed building prvního stupně a je jedním z nejstarších farních kostelů ve Walesu.
Město Llantwit Major zažívalo během dvacátého století obrovský rozvoj díky tomu, že zde byla ubytována část členů Royal Air Force; nedaleko města byla postavena základna. Městem Llantwit Major prochází železniční trať, která byla znovu otevřená v roce 2005, a nachází se zde také železniční stanice. Místní pláž Collugh je populárním místem pro furfaře a nachází se zde zbytky pevnosti z doby železné. Dále je zde jedno z největších velšských naleziště zkamenělin z jury. Místní oblázková pláž je součástí 23 kilometrů dlouhého glamorganského pobřeží, které se táhne od Gilestonu na východě až na newtonův bod poblíž Southerndownu na západě.
Původní velšský název města pochází od jména svatého Illtuda, který sem přišel z Bretaně. Ten zde založil klášter a k němu připojenou školu Cor Tewdws, která se postupně stala jednou z nejváženějších křesťanských škol své doby. Ve své vrcholné době zde studovalo přes 2000 studentů, včetně princů a mnoha významných duchovních, přičemž někteří z nich jsou dnes uctívání jako svatí (např. sv. Gilda). Klášter i škola zanikla v roce 987 po příchodu Vikingů. Klášter byl přestavěn v roce 1111 a nadále zůstal centrem vzdělanosti pod taktovkou opatství Tewkesbury. Uzavřen byl v roce 1539 v rámci rušení klášterů. Ve městě se dále nachází kostel ze třináctého století, který byl postaven nedaleko kláštera. Dnes je zapsán v seznamu listed building prvního stupně a je jedním z nejstarších farních kostelů ve Walesu.
Město Llantwit Major zažívalo během dvacátého století obrovský rozvoj díky tomu, že zde byla ubytována část členů Royal Air Force; nedaleko města byla postavena základna. Městem Llantwit Major prochází železniční trať, která byla znovu otevřená v roce 2005, a nachází se zde také železniční stanice. Místní pláž Collugh je populárním místem pro furfaře a nachází se zde zbytky pevnosti z doby železné. Dále je zde jedno z největších velšských naleziště zkamenělin z jury. Místní oblázková pláž je součástí 23 kilometrů dlouhého glamorganského pobřeží, které se táhne od Gilestonu na východě až na newtonův bod poblíž Southerndownu na západě.
Mapa - Llantwit Major
Mapa
Státní území - Spojené království
 |
 |
| Vlajka Spojeného království | |
Významné kultury vznikaly na území dnešní Británie od neolitu. Důkazem je monument Stonehenge v jižní Anglii. Ve 4. století před n. l. přišli do země Keltové. V 1. století n. l. velkou část země ovládla Římská říše a zřídila zde svou provincii zvanou Britannia, která existovala do 5. století. Poté se země zmocnily germánské kmeny zvané souhrnně Anglosasové, kteří od 8. století čelili nájezdům Vikingů. Anglosasové pak podlehli Normanům, potomkům Vikingů, Franků a pořímštěných Galů ze severu Francie. Jejich invaze vedená Vilémem Dobyvatelem roku 1066 spojila Anglii s Normandským vévodstvím. Asi o sto let později tím byl umožněn vznik anjouovské říše dynastie Plantagenetů na obou stranách Lamanšského průlivu. Angličtí králové sice državy ve Francii postupně ztratili, podařilo se jim však ovládnout Wales a Irsko. Jindřich VIII. Tudor roku 1534 uvedl na Britské ostrovy reformaci a založil státní anglikánskou církev. Roku 1603 skotský král Jakub I. Stuart zdědil anglický trůn; později roku 1707 byly oba státy zákony o unii spojeny do Království Velké Británie. Anglická občanská válka (1642–1651) a slavná revoluce (1688) upevnily moc parlamentu a vedly k vytvoření konstituční monarchie. Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) a osamostatnění Spojených států sice Velkou Británii oslabily, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impérium největším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i Irská republika.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| GBP | Libra šterlinků (Pound sterling) | £ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| EN | Angličtina (English language) |
| CY | Velština (Welsh language) |